1.V Yokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou,

    loučil se tam námořník se svou dívenkou.

   A Japonečce malé slzičky stékají,

   když jeho rety rudé slova lásky šeptají. 

R.: Má Japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ,

       tvoje láska neskonalá přivede mě k tobě zpět.

II: Ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým a potom, děvče milé,

     budu navždy jenom tvým. :II 

2.Byl to onen námořník, co pro ženy žil,

  co v každičkém přístavu z číše lásky pil.

   Na Japonečku malou už dávno zapomněl,

   že její rety rudé kdysi dávno líbat směl.

R.: